BMW 328i E30 Turbo
Trojkové bávo není na dnešní poměry už žádný zázrak a všude se jich vyskytuje jako máku. Jenomže to jsou kolikrát olítané kusy kousek před smrtí, ne-li už dávno po ní. O to víc pak mlátí do očí oranžově zlatá barva mizející v dáli za pískotu turbodmychadla a pálících se gum pod náporem 407 koní...
Kupátka s modrobílou vrtulí se všeobecně těší širokému pochopení, obdivu a neuvěřitelně velké oblíbenosti. Pokud se posadíte za volant nějakého z ostřejších modelů, s největší pravděpodobností od prvního pohledu na plánovanou trajektorii skrze boční okno pochopíte, proč tomu tak je. Ale nic se nemá přehánět. Automobilka BMW dala světu spoustu zábavných a ostrých modelů. Především pak její divize M, ale o tom až někdy jindy, protože dnes tu máme bavorák, který je hodně nabroušený, ačkoliv nepochází z žádné ušlechtilé krve. Motor je zcela pochopitelně tou největší a nejhezčí perlou představovaného stroje. Protože se na samém počátku tohle auto jmenovalo BMW 325i E30, sloužil k jeho pohonu řadový šestiválec o objemu 2,5 litru se čtyřmi ventily na válec, přičemž dosahoval svého nejvyššího výkonu 170 koňských sil. Ačkoliv se majitel rozhodl napáchat na motoru divoké úpravy, přišlo mu jednodušší vycházet přímo z bloku M52B28, tedy 2,8l 24V o výkonu 193 koní. Proto šla „dvaapůla“ ven a její místo měla zaujmout „dvaosma“. Hehe, měla. Jenomže ještě před nástupem na trůn čekalo nový blok takové menší posezení si na ponku v garáži, na zemi, v různě po regálech a tak. Majitel byl totiž odhodlaný, že motor nejen pořádně vyladí po mechanické stránce, ale rozhodl se ho naučit novému rytmu dýchání, takovému tomu přeplňovanému. Takže když už se měnili vnitřnosti a kdejaké šrouby a šroubky, byla naprosto ideální příležitost pro současnou úpravu potřebných komponent, aby byly schopné se co nejvíc přizpůsobit nárůstu tlaku, teplot, no prostě výkonu a otáčkám. Do bloku proto putoval vyvážený kovaný klikový hřídel, na ten se nasadily nové ojnice s novými písty. Hlavu zase ozdobilo nové těsnění a především ostré vačky s leštěnými ventily. Kromě toho se ale inovace dotkla také všech ozubených i neozubených soukolí a ložisek. Na vrch se pak přidaly 900cc vstřiky a správný zážeh zajišťující svíčky Bosch. Jenomže hlavní doménou motoru byl už od začátku velký stříbrný šnek nesoucí označení KKK K31. Turbodmychadlu byl rezervován prostor před pravým kolem, ale jeho systém potrubí prakticky omotal celý motor. Tedy minimálně ze tří stran ano. Na míru dělané nerezové svody navazují na oběh turbodmychadla, které zpoza pravých světlometů hltá litry vzduchu, jež následně tlačí skrze mezichladič 90x30x7,5 centimetrů odkud pokračují do obrovského sání až do spalovacích komor. Bez regulátoru tlaku, obtokového ventilu nebo posílené vodní pumpa i palivového čerpadla by se to pochopitelně neobešlo. Asi určitě vás zajímají výsledné hodnoty, které byly motoru naměřeny. Nebudu to zbytečně dlouho protahovat, takže tady je máte. Při výchozím plnícím tlaku 1,2 baru je schopný motor podat nejvyšší výkon 407 koní a maximální točivý moment 498 Nm. Protože by původní mechanika takovou nálož jen sotva vydržela, muselo se vyměnit všechno možné. Proto tu je šestistupňová převodovka z M3 E36 včetně spojky, proto tu je kardan s rozvodovkou a poloosami z M5 E34. Adekvátní postup, řekl bych. Ještě by to chtělo pořádnou „špéru“, aby s vozem byla pořádná zábava, ne jen adrenalinový zážitek. Horší je, že při hmotnosti ne o moc převyšující dvanáct metráků a tím vším výkonem na zadních kolech to bude adrenalin asi pořád, protože jak můžete sami vidět na přiloženém videu, osmnáctipalcové gumy šíře 245 milimetrů toho mají plný brejle a raději rezignují na svou funkci, než aby se marně pokoušely něco dokázat. Proto nezbývá než doufat, že alespoň podvozek Bilstein nastavitelný všemi směry spolu s posílenou brzdovou soustavou zvládá svou práci na sto procent. Věci napovídají tomu, že by měly, protože se použily náboje kol z E36 M3 včetně brzdových čelistí vpředu i vzadu, které mezi destičkami Ferodo svírají odvrtávané kotouče Zimmermann průměru 315, resp. 265 milimetrů. Svůj přínos na bezpečnosti a stabilitě má určitě přední příčná vzpěra a především pak integrovaný ochranný rám z ocelových trubek plus dvojice skořepin s čtyřbodovými bezpečnostními pásy. Když se podíváte na tu všechnu techniku, vypadá rázem sklolaminátová karosérie, nárazníky, křídlo atd. ve stylu M3 jako druhořadá záležitost, kterou vlastně taky je. Zatmavené zadní lampy má už dneska kde kdo a čelní světla Angel Eyes nebo karbonová zrcátka už taky nejsou žádným průkopnickým prvkem. Na druhou stranu majitel tohoto kousku nechtěl vyrábět vlhko v dámských kalhotkách tím, jak jeho auto vypadá, ale tím, jak jeho auto jede! A to se mu, myslím, na sto procent podařilo a proto si od nás těch 100 % neboli 10/10 bodů po právu odnáší…
